Radka Copová: Vztah člověka a koně je o důvěře a respektu

29.11.2011 09:28:37 | Autor: Hana Hilleová | Rubrika: Společnost | Obce: Jablonecko

Hlavní cvičitelkou koní pro hiporehabilitaci Občanského sdružení Svítání je Radka Copová. Se smíchem o sobě prozradila, že se narodila s jasnou diagnózou: velkou láskou ke koním.

„Děda byl chovatel koní. Po něm jsem asi vztah k nim podědila. A všechno v mém životě směřovalo k jasnému cíli. Že se budu věnovat koním," doznala. U koní začínala jako tehdy většina dětí na Jablonecku, v jezdeckém oddíle TJ Nisa Jablonec. „Tehdejší poměry ve sportovním oddíle mě nenadchly. Jako děti jsme musely odvést hodně práce kolem koní, ale k ježdění se dostali jen někteří," postěžovala si Radka Copová.

Odešla proto do Jezdeckého klubu Jílové, který tenkrát spadal pod JZD Jenišovice. Jezdit na koních tam prý mohli všichni, rozdíly mezi dětmi nikdo nedělal. „Začínalo nás tam na dvou koních pár dětských nadšenců. Ale věnovali se nám výborní cvičitelé a trenéři, takže jsem získala dobré základy ježdění. Protože jezdecký klub patřil pod JZD, samozřejmostí u každého z nás byly služby i spousty odpracovaných brigádnických hodin. Nejen u koní, při házení sena, slámy, pilin, ale i na poli. Tak jsme třeba chodili sbírat kamení nebo na brambory. Prostě všechno, co bylo třeba. Ale stálo to za to," vzpomínala Radka Copová.

Pro JZD ale koně jezdeckého klubu nebyli stejně nijak lukrativní a nakonec v Jenišovicích vznikla dostihová stáj. „Zůstala jsem i nadále ve stájích u pana Jelínka. Tak vzniklo, že jsem se dostala k dostihovým koním, které jsem jezdila v tréninku," doplnila. Radka Copová připravovala především mladé koně, jež do stáje přivezli. „Byla to velmi zajímavá práce. Mě už od začátku bavilo pracovat s koňmi ze země. A výsledkem toho byli vychovaní koně včetně hřebců, které nebyl problém vodit v paddocku. Naši koně chodili téměř na prověšeném vodítku, zatímco koně z jiných stájí se svými vodiči všelijak smýkali," pochlubila se cvičitelka koní pro hiporehabilitaci.

Z bývalého žáka se stala lektorka střediska

„Přestože specialista, u kterého jsem se jako dítě léčila, ježdění na koni vřele doporučoval, dětský lékař za to mě i maminku huboval. Podle něj bylo ježdění na koni nebezpečné a zdraví nijak prospěšné. Nedával mi potvrzení ani k ježdění, neschválil ani výběr školy," zlobila se Radka Copová.

Vystudovala tedy všeobecné zemědělství na střední zemědělské škole. Obor chovatel a ošetřovatel koní absolvovala dodatečně ve školícím středisku SVOPAP Praha. „Z bývalého žáka je ze mě lektor střediska SVOPAP. S kolegyní jezdíme posluchačům přednášet o hiporehabilitaci," dodala.

Cvičitelka připravuje koně i pro soukromé majitele, kteří si s vlastními koňmi nevědí rady. „Je o to velký zájem. Ale vybírám si, od kterého majitele se budu koni věnovat. Problém totiž většinou není v koni samotném, ale v lidech. Ti to ale nechtějí pochopit a veškerou vinu házejí na koně. Vztah člověka a koně je hlavně v důvěře a respektu. A ve vyváženosti obojího," prohlásila cvičitelka.

Její hlavní činností je ale příprava a výcvik koní pro hiporehabilitaci. „Je chybou si myslet, že hiporehabilitaci zvládne jakýkoli provozní nebo sportovní kůň na jízdárně. Výběr koně pro hiporehabilitaci totiž není vůbec lehký. V první řadě musí být absolutně zdravý a charakterní. To ale ještě neznamená, že zvládne fyzicky a psychicky náročnou práci. Musí se naučit přistupovat k rampě, nést neadekvátní, často nerovnoměrnou zátěž, chodit pomalou monotónní chůzí. Nesmí reagovat na podněty dítěte, které má na hřbetě. Musí být stoprocentně poslušný, spolehlivý. Navíc musí ovládat svoji lekavost, typickou vlastnost koní. Kůň na leknutí běžně reaguje tak, že prchá. Pak se zastaví a přemýšlí, čeho a proč se vlastně lekl. To se musí odnaučit. Musí mi stoprocentně důvěřovat a uvědomit si, že když já neprchám, nebude prchat ani on. A i když se lekne, zůstane přesto v klidu stát. To všechno se každý kůň nenaučí. A když ano, může už po roce dát najevo, že tu práci dál dělat nechce. Pak se začne bránit. Třeba tím, že odmítá poslušnost, nepřistupuje k rampě," vysvětlila cvičitelka.

Kůň musí zůstat koněm

Podle Radky Copové ale přesto musí hiporehabilitační koně zůstat koňmi. Velmi důležité je, aby před prací i po práci mohli být se stádem ve výběhu. Kromě hiporehabilitace musí dělat i jinou práci, aby se uvolnili, fyzicky i psychicky.

„Moje pýcha je Gulliver, jedenáctiletý anglický plnokrevník. Připravit do takové práce mladého plnokrevníka není totiž vůbec jednoduché. Přišel k nám ve čtyřech letech. Na první pohled ošklivý kůň, na druhý ale nesmírně charakterní a vnímavý. Spolehlivě rozliší, kdy má na zádech položené miminko a neudělá jediný špatný krok," pochválila.

Jako příklad uvedla veselou příhodu. V ní Gulliver spolehlivě a soustředěně odchodil rehabilitaci asi s tříměsíčním miminkem. Od maminky si po práci vzal opatrně mrkvičku a nechal se odvést do boxu. „Odstrojila jsem ho a vyvedla ven na ohlávce. Věděl, že už jde do výběhu a patřičně plnokrevně se radoval. Do výběhu vlítnul jak dělová koule, lítal, vyhazoval, vyválel se, stavěl se na zadní proti jinému koni. Ta maminka zrovna stála u výběhu. Když viděla Gulldovo řádění, podotkla, jak je ráda, že mají na rehabilitaci takového hodného koníčka a ne tohohle," smála se cvičitelka.

Více o Radce Copové a hiporehabilitaci se dočtete ve 47. čísle týdeníku Naše Jablonecko, který vychází 29. - 30. listopadu

Sdílet s přáteli na facebooku

Diskutujte s námi

Krátké zprávy z regionu Jablonecka

Ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch končí ve funkci

Ministr životního prostředí Igor Červený po vzájemné dohodě odvolal z funkce ředitele Správy Krkonošského národního parku Robina Böhnische. Správu KRNAP vedl Robin Böhnisch od ledna 2018. Do jejího čela nastoupil s ambicí propojovat odbornou ochranu přírody s otevřenou komunikací směrem k obcím, partnerům i veřejnosti. Během svého působení organizaci směřoval k moderní, odborně silné a datově podložené instituci. Podílel se na přípravě i prosazení klíčových strategických dokumentů. Více podrobbností na Našem Pojizeří

Kraj školám usnadní dopravu žáků na výukové programy

Výukové programy v iQlandii patří mezi ty, které dokážou žáky nadchnout pro vědu a techniku a nabídnout jim učení jinak než jen v lavicích. Pro některé školy ale může být překážkou samotná doprava. Liberecký kraj proto i ve druhém pololetí tohoto školního roku pokračuje v podpoře dopravy žáků na výukové programy do iQlandie a nabízí školám možnost žádat o dotaci průběžně. „Chceme, aby se kvalitní a inspirativní výukové programy dostaly ke všem dětem bez ohledu na to, odkud pocházejí. Doprava bývá často tou největší překážkou, a proto ji kraj školám pomáhá řešit," upřesnila radní Libereckého kraje pro resort školství a sportu Jitka Skalická.